Spojenie potápania a medicíny – rozhovor s Martinou Burianovou

Martina je zdravotná sestra s profesionálnym prístupom a záujmom o potápanie, s ktorou som mal možnosť spolupracovať.

---

---

1.  Ste zdravotná sestra, ktorá sa venuje hĺbkovému potápaniu. Ako sa tieto dva svety – medicína a voda – vo Vás dopĺňajú?

Potápění a medicína spolu úzce souvisí. A jak jsem zjistila, spoustu vědomostí a zkušeností z práce ve zdravotnictví mohu skvěle aplikovat právě v tomto nádherném sportu. Nejvíce jsem využila své povolání v kurzu záchranný potápěče (Rescue diver), ale v podstatě střípky zdravotnických vědomostí využívám v potápění neustále.
Vzpomínám si, že jednou jsem dokázala pod vodou včas rozpoznat hyperventilaci a parťákovi pomoci.
Co se týká té negativní stránky, kamarádi občas u vody dostanou nevyžádanou přednášku o tom, že s tím ucpaným nosem vážně do vody nemají chodit… 🙂

2. Potápanie je o fyzike tela – tlaku, dusíku, kyslíku. Mení Vaša medicínska znalosť spôsob, akým vnímate riziko?

Rozhodně ano. Mimo jiné jsem začala věnovat více péče svému zdraví, protože několik desítek metrů pod hladinou je dobrá fyzická a psychická kondice základ.
Například efektivita dekomprese je u sportovce, který má větší podíl svalové hmoty než tukové, mnohem efektivnější.
Celkem zajímavý byl i pohled na dusíkovou narkózu (narkotické účinky dusíku pod vysokým parciálním tlakem) a dekompresní nemoc z medicínského hlediska. 

3. Spomenuli ste mi, že ste mali skúsenosť s dekompresnou chorobou. Ako Vás to zmenilo – ako potápačku a ako zdravotníčku?

Mám dokonce dva zážitky, kdy jsem na vlastní kůži pocítila příznaky dekompresní nemoci. Naštěstí to byl jen lehčí stupeň, který se projevoval bolestí kloubů a svalů a velkou únavou. Jako potápěčku mě to změnilo především v tom, že jsem si uvědomila svou zranitelnost.
A že nejsem “nesmrtelná”.
Jako zdravotník jsem si hned dala pomyslných pár facek za to, že jsem něco podobného dopustila. A začala jsem se více věnovat tématu následků dekompresní nemoci z dlouhodobého hlediska. 

---

4. Keď vidíte, ako sa k svojmu telu správajú pacienti a ako sa správa telo pod vodou – čo sa pri tom učíte o ľuďoch a o sebe?

Pod vodou si člověk uvědomí, jaké zázraky lidské tělo dokáže. Ale jen pokud se k němu chováme zodpovědně. Já si třeba začala mnohem více vážit svého zdraví.
Bohužel stále častěji si všímám toho, že někdo mávne rukou nad spoustou zásadních věcí. Potápění je sport, to je třeba si uvědomit. A každý sportovec by se měl zajímat o to, jak zlepšit svou fyzickou kondici a zdraví. Ať už se jedná o pravidelné lékařské prohlídky, pravidelný pohyb i mimo potápění a udržování si optimální váhy.
My potápěči se pravidelně vydáváme do světa, kde jsme jen na návštěvě. A naše fyzické a psychické zdraví je spolu s výstrojí to jediné, co nás v tomto krásném, ale nebezpečném světě udržuje v bezpečí. 

5. Píšete, že potápanie je pre Vás únik z reality. Čo presne pod vodou mizne – a čo sa tam objavuje?

Každý si myslí, že pod vodou mizí starosti. V podstatě ano, ale není to úplně tak.
Spíš mi pod vodou vzniká v hlavě nový úhel pohledu na problém.
Když se vydávám na ponor, mnohdy je důvod mnohem hlubší, než „jen“ uvolnění a zábava. Jsou dny, kdy potřebuji učinit vážné rozhodnutí, promyslet si situaci, vyčistit hlavu.
A právě pod vodou nacházím ten čas pro sebe.
Bez rušivých vlivů, bez podnětů, které odvádí mou pozornost.
Právě při potápění jsem vyřešila spoustu dilemat, dospěla k důležitým závěrům a téměř vždy se vynořila s jasným plánem a čistou hlavou. I když mě to několikrát stálo hodiny pod hladinou.

---

6. Voda mnohým pripomína ticho a pokoj. Vnímate potápanie skôr ako dobrodružstvo, alebo ako formu meditácie?

Potápění je mylně označováno za adrenalinový sport.
Ale musím přiznat, že i když v pod vodou nemá adrenalin co dělat, například jeskynní potápění je pro mě dobrodružství se vším všudy.
Občas je zážitek i jen cesta na lokalitu, kde se chceme potápět. Potom ve tmě a tichu jeskyně už jsem zase absolutně klidná, ale celkový zážitek je spíše dobrodružný.
Každopádně potápění je velmi klidný sport, kde je základ chladná hlava. Rytmus dechu pod hladinou a zvuk bublinek mě mnohokrát dostal do stavu podobnému meditaci.
Takže takové ty lehčí ponory jsou pro mě něco jako jóga 😃.
Pro ty, co vyhledávají adrenalinové zážitky bude lepší třeba seskok padákem. 

7. Ako sa vyrovnávate s tým, že v hlbine je všetko spomalené – zatiaľ čo svet na súši sa rúti dopredu?

Je to celkem zajímavý kontrast. Pod vodou čas plyne jinak. Jako by na chvíli člověk zmizel do jiné dimenze.
Jsou chvíle, kdy si přeji, abych se nemusela vynořit, protože často mě realita a hektický běh života nad hladinou doslova konfrontuje.
Ale o to víc si vážím toho, že si mohu díky potápění dát pauzu a na chvíli se od toho chaosu vzdálit. 

8. Čo sa podľa Vás deje s psychikou človeka, keď sa ocitne dlhšie v tichu a v tlaku vody? Mení to Vašu vnútornú rovnováhu?

Na někoho to působí uklidňujícím dojmem, na někoho trošku znepokojivým a klaustrofobickým. Obecně mohu říct, že pod vodou, při hloubkovém potápění,  se psychika člověka dostane do módu, kdy se smysly zbystří, reakce zrychlí a zároveň je potápěč uvolněný. Tyto změny se dokonale doplní a vybalancují.
Je to jako najít v sobě silnější verzi sebe samého.
Tlak vody potápěč skoro ani nevnímá, ale když přijde to uvědomění, v jaké hloubce se nacházíme, je to zvláštní pocit. Myslím, že spousta z nás právě v hlubinách vod našla ten vnitřní pokoj, který nám chyběl.
Člověk je tam jen sám se sebou a svou hlavou a to je podle mě ideální cesta k sebepoznání.

9. Spomínate, že bezpečnosť je pre Vás na prvom mieste – ale hneď za ňou je „užiť si to naplno“. Kde pre Vás leží tá hranica?

Jako každý sport, i potápění si vyžaduje pravidelné trénování. Osvojení si postupů, zautomatizování pohybů a řešení případných problémů pod hladinou.
Toto jde ruku v ruce s tím, že až potápěč zvládne tyto dovednosti, má respekt, ale zároveň opadne ta nervozita z toho, že si něčím není jistý, začne si to užívat.
Jakmile je potápěč trénovaný, tyto hranice se smývají a ponor si lze užít na maximum a přitom bezpečně.

10. Ako vnímate svojich kolegov potápačov – sú viac vedci, dobrodruhovia, alebo romantici?

Potápěčská komunita je úžasně pestrá. To je věc, kterou na ní miluji nejvíce.
Většina z nás je asi srdcem dobrodruh. Ale najde se mezi námi i značná část vědců či lékařů. No a romantici? Každý, kdo hledá klid a ticho pod hladinou, aby se mohl vznášet ve stavu podobnému stavu beztíže… každý takový musí být v koutku duše trochu romantik, ne? 🙂

11. Čo by si podľa Vás mali z potápania odniesť ľudia, ktorí sa nikdy nepotápali – nejakú lekciu o živote nad hladinou?

Určitě trpělivost. Schopnost zachovat chladnou hlavu, dělat rychlá a zároveň správná rozhodnutí. Schopnost jednat pod tlakem.
A v neposlední řadě fyzickou kondici. Výbava mnohdy váží více, než samotný potápěč. A toto nanosit k vodě? To už dá zabrat.
Ale nejdůležitější, co si člověk odnese z návštěvy pod vodní hladinou je poznání sebe samého a pokora. Ve chvíli, kdy je člověk jen sám se sebou a se svou myslí, pozná i takové myšlenky, které se po celý život snaží zasunout do nejzazšího koutku svého mozku. Je to zajímavá zkušenost. 

12. Vaše články a blog majú osobný tón, iróniu aj nadhľad. Pomáha Vám písanie spracovať veci, ktoré sa nedajú vyriešiť pod vodou?

Ano, rozhodně.
Psaní je moje vášeň, stejně jako potápění a zároveň taková pomůcka k tomu, abych se podělila nejen o své zážitky, ale i neúspěchy a vtipné situace, které mohou nastat při potápění. Trošku jsem bojovala se sebevědomím, ale zjistila jsem, že udělat si ze sebe legraci je hrozně osvobozující pocit.
A důležité zjištění, ke kterému jsem se dostala díky psaní svých zážitků-  lidé Vás neodsoudí za neúspěch, naopak. Podpoří Vás a ocení sebereflexi. A to bylo to, co jsem potřebovala, abych zahodila stud a upravila své sebevědomí do normálních mezí. Toto bych pod vodou asi nenapravila.  

13. Píšete, že pripravujete knihu – čo z Vašich potápačských skúseností sa podľa Vás dá preniesť do bežného života?

Moje kniha bude trošku temná, prozradím, že se jedná o thriller s potápěčskou tématikou, inspirovaný nejen vlastními ponory, ale i místem, kde jsem žila v Čechách.
V knize kladu důraz na důležité potápěčské vlastnosti, které si podle mě skoro každý odnese do svého běžného života.
Týmová spolupráce, vytrvalost a úcta k přírodě a přírodním živlům. 

14. Ak by ste mali pacientom niečo odkázať ako zdravotníčka, ktorá pozná aj limity tela aj duše – čo by bolo Vaše posolstvo „narovinu“?

Poznat své limity není hanba, je to síla, která nám dává možnost posouvat bezpečně svoje hranice, ne je překračovat.
Teprve když člověk pozná své hranice a uvědomí si, že není nutné být vždy dokonalý, zjistí, jak osvobozující je to pocit. A teprve potom můžeme začít pracovat se svými potencionálními slabinami. 
Fyzické i duševní zdraví je něco, čeho si třeba vážit a pečovat o něj.
Zdravé tělo a mysl nám umožní zkoumat náš svět nejen pod vodou, ale i ve vzduchu a pod zemí, cestovat a objevovat. A to je věc, která je k nezaplacení.
Vzpomínky a zážitky nám zůstanou po celý život a tělo se nám za péči později odmění.
A, “narovinu”, stačí k tomu tak málo- postavit sebe a svou fyzickou vitalitu a psychické zdraví na první místo. 

---

Martine ďakujem za rozhovor aj za prácu, ktorú robí s pokorou a presnosťou.
Jej pohľad na potápanie, ako cestu k rovnováhe tela a duše stojí za pozornosť
– viac o tom píše na svojom blogu marti-soulwater.sk